Facebook YouTube
PFS »  Zpravodajství »  Trenér Kronďák vyhlíží nové angažmá. Dovolenou už jsem si užil, říká

Trenér Kronďák vyhlíží nové angažmá. Dovolenou už jsem si užil, říká

Trenér Kronďák vyhlíží nové angažmá. Dovolenou už jsem si užil, říká

13. září 2017 07:00 » Tento způsob léta, zdá se mu poněkud nešťastný. Tedy alespoň, co se týče práce fotbalového kouče. Radek Kronďák, někdejší trenérská ikona Loko Vltavín, seděl během třetiligového utkání mezi tímto pražským týmem a Chrudimí mezi diváky. Bez fotbalu nemůže být, ale angažmá po letním konci v Domažlicích zatím nemá. „Paradoxně je to už druhé léto, co mám volno. Samozřejmě bych chtěl být na lavičce a trénovat, ale tohle je realita a s ní nic neudělám,“ říká smířeně.

Soutěže mají za sebou pět kol, už jste s někým v kontaktu?
Nechci si hrát na chytrého, ale dobře vím, že trenérů je hodně a nabídek málo. Míst, kde můžeme trénovat, moc není. V tuhle chvíli jsem v kontaktu se dvěma kluby. Ale zatím jsme to ani v jednom případě nedotáhli dál. Jsme v nějakém bodě, ale momentálně z toho není nic.

Potkáváme se na Vltavínu, kde se ale trenérská změna nedá moc čekat. Tým je na špici ČFL. Co vás sem přivedlo?
Na Lokádě znám mraky lidí (Kronďáka každou chvíli někdo zdravil). Hráči jsou tu pořád skoro ti stejní, co jsem trénoval. Takže sem rád chodím, ale na zase tak často. Přišel jsem se podívat na atraktivní zápas s Chrudimí. Víkendy trávím na všech možných fotbalech od první ligy po nižší soutěže. Nechci z toho vypadnout, chci mít přehled. Nikdy nevíte, kam vás to v kariéře zavede dál.

Jak si na tu novou roli diváka pozorovatele zvykáte?
Adrenalin z lavičky mi chybí, to je jasné. Za našich časů jsme hráli fotbal a těšili se, že jsme v každodenním kontaktu. Byli jsme v kolektivu, v partě. Dneska je to jinak, ale mně to opravdu chybí, být někde v partě, kde to nějak funguje.

Obhlížíte i jiné kluby v Praze?
Samozřejmě. Jsem přece Pražák, bydlím tady. Takže by pro mě bylo ideální trénovat v Praze. (usměje se) Jako iks let předtím. Těch možností ale zase tolik není. Byl jsem schopný vzít i Domažlice, které jsou snad úplně nejdál od Prahy ve třetí lize, možná jen Ústí nad Orlicí je dál, to přesně nevím. Nějak jsem se s tím popasoval, takže teď bych měl všechno blíž a nebráním se ničemu.

Co by vaše nové angažmá mělo případně splňovat?
Hlavní věc, kterou chci, je, že ta práce musí mít nějaký smysl, nějakou vizi.

Co byste říkal na to, kdyby vás oslovil divizní klub z hlavního města?
Žádnou nabídku nejde dopředu smáznout a říct: neexistuje. Samozřejmě je to o jednání a vizi, která by v tom klubu byla. Mě bavilo něco budovat a je jasné, že se to nepovede za týden, ale chci vědět tu vizi a smysl práce. Není to o tom, že někam půjdu jen pro to, aby mi za to někdo něco dal. A pak bychom se třeba za dva měsíce rozešli, to není můj styl. Do toho se mi jít nechce. Ovšem přiznám se, že zatím čekám na možnost trénovat vyšší soutěž, protože si myslím, že tam mám větší přehled.

Mluvíte o dlouhodobější vizi. Myslíte, že se vám povede najít angažmá, kde si zopakujete éru z Vltavínu, která trvala šestnáct let?
No, to už asi ne. Tohle bylo docela specifické, i když teď jsme na jeho utkání s Chrudimi, kde je Pavel Jirousek hodně dlouho. Na Vltavínu to splňovalo všechno, co jsem chtěl. Začali jsme v A třídě a dotáhli jsme to do druhé ligy společně s vedením. Mělo to vývoj. Nešel jsem do klubu trénovat druhou ligu. Ale také to tam nikdo neplánoval, ani já.

Je pravda, že z Vltavínu jste odešel do Domažlic. To byla zajímavá výzva, jen skončila, minimálně na vaše poměry, docela brzy. Proč?
Každý se divil, že jdu trénovat tak daleko od domova, ale každá zkušenost je vždy zajímavá a já si trochu vyzkoušel život v chodském kraji. Začátek angažmá vyšel fantasticky, přišel jsem na posledních šest podzimních kol a pouze jednou jsme prohráli, a to poslední kolo v Králově Dvoře. Na jaře došlo ke zranění hráčů a byly tam problémy s trénováním (kvůli ME žen do 17 let), a proto jsme hráli tak, že výsledkem bylo deváté místo. Při příchodu jsem dostal za úkol mužstvo Domažlic dostat v tabulce tak vysoko, aby nebyly problémy se sestupem. Když jsem přišel, byl tým patnáctý. Skončili jsme devátí, ten cíl se povedlo splnit rychle. Druhým úkolem bylo, že přivedeme od léta posily, aby se opravdu naplno mohlo hrát o postup. Chtěli jsme to mít tak, abychom od prvního kola mohli jít za postupovým cílem a klidně to dopředu vyhlásili.

Chápu to správně, že se vám posílení nepovedlo?
Oslovil jsem hodně hráčů, benevolence od pana Ticháčka, majitele domažlického klubu, tam byla velká. Sliboval jsem hráčům hodně solidní podmínky, ale nikdo nebyl takový jako já, že by to vzal a šel hrát daleko od Prahy do Domažlic. Tak se klub zaměřil opět na svůj region. Nahrál jim i konec Tachova v ČFL a vzali si z toho klubu trenéra i čtyři hráče.

Zkoušel jste hledat posily v Praze?
Přesně to byla vize i pana Ticháčka. Chtěl, aby se to oživilo hráči z jiného regionu. Musím přiznat -- a bylo to pro mě překvapení - že se mi nepodařilo nikoho získat, a to ani na velmi slušné, až nadstandardní podmínky na třetí ligu. Každý měl nějaké důvody, proč nešel. Nesehnání posil – to byl jeden z hlavních důvodů, proč jsme se vlastně rozešli.

A vy jste teď bez angažmá, což není pro trenéra ideální. Přepadá vás nervozita?
To není nervozita. Je to spíš takové prázdno v odpoledních hodinách. O víkendech prázdno nemám, vidím víc fotbalů, než když jsem byl na lavičce. Adrenalin, to je výsledek utkání a pak ta celodenní práce, která mě musí naplňovat. Není to o tom, že vám za tu práci někdo něco dá. Kdyby mě ta práce neměla bavit, tak by mě to nezajímalo. Nechci si hrát na nějakého chytráka, ale není to o tom, že bych vzal všechno.

Ale když zazvoní telefon, tak se vám jistě zvedá tep s tím, že třeba volá nějaký klub, ne?
Díky podnikání mi volá dost čísel, která nemám uložená, takže je pravda, že když mi volá neznámé číslo, tak to ve mně hrkne a říkám si, že by angažmá? A pak volá někdo třeba z banky... Ale já věřím, že to přijde. Trénovat určitě chci, dovolenou už jsem si užil.

René Machálek, sport.cz

 
Soutěže

Soutěže